saturday nite

po shlédnutí filmu snílci (thx moniquette) jsem si pustil the verve, potom hendrixe (experience) a oasis (jedině masterplan), jinak to nešlo, a to vedlo k výrazné změně i tak dosti pochroumané nálady. potom všem, co jsem o tom filmu slyšel nejsem překvapenej, že mě vlastně moc nepřekvapil, jen ve mně vyvolal ještě větší nostalgii a skoro hysterickej sentiment mi zaryl svou kudlu blíž srdci. nevím, kdybych ho viděl za jinejch okolností.. místo mrazení spíš bolest, se ztotožněním přišla frustrace a pochyby - asi to tak mělo být. ale je to každopádně krásnej film-opravdu dobrej film. francie se nezapře. není obvyklej, je naturalistickej,óká. dějový střípky jsou originální, detaily ne moc kýčovitý (kapky na okně etc). protest generace, hledání se, kontrast názorů&světů, spontánnost, umění&filosofie, tlak, strach, pravda, činy.. možná jsem měl jen jinou představu o snílcích, ale vlastně zjišťuju, že ani ne. v šuplíku mám téměř podobnej scénář.
„tohle je jen začátek. boj pokračuje.“
doporučuju: intimita (patrice chéreau) ..a co si o tom myslí rodiče je mi snad jedno ;)



mrzí mě, že už se pomalu ale jistě zapomíná na jimiho (hendrixe) a groove armada, ani coldcut s tím asi moc nenadělají.

btw.: vymyslel jsem supr basovou linku a pak zjistil, že vykrádám the velvet undergound a toho jsem se vždycky bál. ale jinak mám plodný období (kdyby to někoho zajímalo.)

i wanna talk tonite/until the morning hour/but how you save my life..

all my life i try to find another way/all my life i try to make a better day

/oasis (track3&9,masterplan)
dopsáno 20:20,20.